Napsali o nás

Seznam článků | Původní článek na Denik.cz

Juraj Herz o filmu

ROZHOVOR - S režisérem hororu T.M.A. o jeho natáčení, mrazení v zádech a naturalistických scénách... Po třinácti letech se vrátil k hranému filmu a natočil svůj oblíbený žánr, horor. Nejdřív se nový film Juraje Herze jmenoval Tma, nakonec ale vstoupí 9. července do distribuce pod titulem T.M.A.

Proč?

Lidé z Warner Brothers říkali filmu TÍ EM EJ (TMA). Mně se to líbilo, a aby měl název smysl i v zahraničí, zní nakonec T.M.A. – čili THE MYSTERIOUS ADRESS. Protože dům, kde se příběh odehrává, stojí o samotě, nemá ani název ulice, ani číslo.

Příběh vypadal v první verzi trochu jinak. Je pravda, že jste scénář hodně změnil

Ano. Musím přiznat, že na původním scénáři Martina Němce nezůstal kámen na kameni. Byl pojatý tak, jak se podobné scénáře píšou – měl základ ve starověku, v jakýchsi rituálech, kdy se obětovaly panny, a byl strašidelný. Já ale chtěl jiný základ – reálný, protože z těch jde vždycky největší hrůza. Tak jsem do scénáře přidal motiv, který se zatím nikdy v našich filmech neobjevil – vraždění německých dětí s Downovým syndromem, které se skutečně během druhé války odehrálo. Stalo se to v Německu, my jen motiv přenesli do Valeče, kde jsme natáčeli. Dům, kam přijíždí hrdina, vlastně není zlý – má jen negativní energii, kterou tam zanechala minulost.

Co autor? Neprotestoval, že jste mu tolik sáhl do scénáře?

Ne. Protože ho napsal hlavně kvůli tomu, aby mohl skládat hudbu k hororu. Což se i podařilo.

Nebyl jste v pokušení napsat radši celý scénář sám? Původní verze byla přece jen hodně jiná…

Ne. Nejsem scenárista. Píchám do scénáře, to ano, přizpůsobuji ho svým režijním představám. Abych mu věřil a mohl točit. Ale nikdy jsem neměl potřebu sám psát, vždycky mě inspirovaly literární látky nebo cizí scénáře.

Měl jste jasnou představu, jak by měl dům vypadat a kde se bude točit?

Martin Němec mi o tomhle domě a kraji vyprávěl. Kdysi tam byl a chtěl, abych se tam podíval. Dal jsem mu za pravdu: to místo je opravdu zvláštní a vyvolává podivné asociace a mrazení v zádech. I vesnice a krajina kolem se mi líbila.

Ovlivnil tenhle zvláštní pocit nějak celé natáčení? Nestrašil vás dům svou energií?

Nejsem takhle vnímavý. Na mě to nepůsobí, jsem skeptik. Natáčel jsem film v lágru v Majdanku, kolem mě se některým lidem dělalo z toho prostředí špatně, a já seděl uprostřed koncentráku a hrál elektronické hry. Ale k našemu filmu – je pravda, že osvětlovači, maskérky nebo někteří herci cítili divnou tíseň, občas se samy zhášely lampy a vypadávaly pojistky. Dokonce tam dorazil jistý psychotronik z Budějovic, který tvrdil, že se v domě kdysi někdo oběsil a musí osvobodit jeho duši… Máme to v našem filmu o filmu.

Bylo pro vás zadostiučinění vrátit se po dlouhé době znovu k žánru hororu?

Ano. Potěšilo mě to. Ale bylo to velmi náročné natáčení. V nejstudenějším čase roku, ve složitých světelných podmínkách, ve tři máte v zimě tmu. Poznali jsme to i na vlastním těle, některé dívky byly při natáčení nahé, užily si. Zejména na schodišti byl strašný průvan.

Získal jste všechny herce, které jste chtěl? Původně měla hrát ve Tmě Markéta Irglová…

Ano, tu jsem chtěl. Zdálo se mi, že je přitažlivá, jako zpěvačka i typově. Líbila se mi ve filmu Once. Jenže ona pak měla jiné závazky, ostatně její sláva pohasla dřív, než jsem čekal. Jsem rád, že nakonec její roli hrála Lenka Krobotová – byla výborná. Sice v té době kojila své miminko, které bylo celou dobu s námi, ale hrála s plným nasazením a dobře. Měla s sebou maminku, dělala pauzy na krmení – perfektně to zvládla.

Proč jste obsadil do jedné z rolí i Polku Margorzatu Kozuchowskou?

Udělal jsem s ní před třinácti lety ve filmu Pasáž moc dobrou zkušenost, chtěl jsem ji znovu. Mezitím se z ní stala velká hvězda. Hodně jsme ji kvůli roli hrdinovy sestry změnili – z blondýny jsme udělali brunetu, jedno oko má temné, druhé podle scénáře bílé. Před lety ji dabovala Sabina Laurinová, teď jí znovu propůjčila hlas.

Máte ve filmu i hodně naturalistickou scénu s uřezáváním končetiny. Dost jste přitvrdil.

To je obraz války. Tehdy lidé riskovali. Naše postava je zraněná, lékař nebyl po ruce, jen veterinář. Zraněný neměl na vybranou. Ostatně, nedělal jsem hezký hraný film, ale horor. A tam bývají scény, kdy diváci zavírají oči. Právě na ty jsem myslel – a natočil to s patřičnými zvuky, aby i se zavřenýma očima slyšeli řezání kosti.

Nebojíte se, že vám budou utíkat z kina?

Podívejte, utíkali mi z pohádek i Morgiany, jsem zvyklý. Chodím na horory, navštěvuji festivaly, kde běží. Tenhle žánr má své publikum, které si v mrazení v zádech libuje. Pro ně jsem natočil T.M.A.

Co všechno se změnilo od doby, kdy jste točil jiný horor – slavného Spalovače mrtvol?

Hodně věcí. Byl jsem tehdy zaměstnancem Barrandova, finance nehrály roli, neexistovala kontrola, byl rok 1968 a měl jsem absolutní volnost. To se nedá srovnat s žádným dalším natáčením. Dnes vás třeba strašně honí čas.

Který horor vás v poslední době zaujal?

Líbil se mi španělský Sirotčinec a pak, shodou okolností taky španělský, film v hlavní roli s Australankou Nicole Kidman: Ti druzí. Každý horor má jiný úhel pohledu, jinou atmosféru, vývoj a postavy, jiné režiséry – ale pořád jsme v tomhle žánru něco jako příbuzní.

Jana Podskalská , Deník